Jsi můj

Ještě pořád cítím jak se mě dotýkáš,
jak líbáš mé rty a horce dýcháš,
jak chráníš mě na křídlech, můj strážný anděli,
co kreslí peříčky…nás nic už nerozdělí…

Pokaždé, když mi zavoláš,
mám chuť přehrávat si ten rozhovor,
chci Tě slyšet stále dokola,
jak houpání vln přes říční vor,
jak šumění listů měníc se ve vánek,
ty můj zachránče uplakaných studánek…

Slyš jak velkou já trpím žízní,
jak moc potřebuji Tě k životu,
můj vysvoboditeli ze všech trýzní…
Naprš mi do květů, má vodo kopretin,
v duši utiš těch pár poplašných zvonů,
protni a pohlaď můj stín,
něžný houslisto srdečních tónů…

Jsi jen můj…a navěky musíš být,
jsem moc šťastná, že Tě mám
a napořád chci Tě mít,
jsi pro mě celý tenhle svět
a proto Tě tak miluji,
můj ohníčku studených nocí,
rozhánče špatných vzpomínek,
už nepotřebuji jiné pomoci
než Tvůj rozžhavený plamínek…

Už nepotřebuji nic než Tvá obejmutí,
nic než uklidnění rozbouřených citů,
můj utěšovateli mořských dmutí,
slunce mých měsíčních úsvitů,
jsi můj dáreček neskutečný,
takový, který se dostává jen jednou za život…

Jsi jenom můj
a už konečně vím,
kdo je to Bůh…

Ta bytost,
kterou jedinečně milujeme…

…tak jako nikoho jiného…