Letím nad mraky, bez svého cíle
A bez spousty zapomenutých dnů
Není to věčnost, je to jen chvíle
Co utrhla jsem Tvou kopretinu
A momenty špatného slova
Co vítr v korunách stromu
Zachytil navěčnost znova
A ukryl v tichém hromu
Zašeptala jsem do ticha svého letu
Uviděla náš svět v zrnku písku
Nekonečné sousto našich pocitů
Vložené do lásky souborem dotyků
Pěkně napsané a pro mě docela zamyšlenkové, hledám si v Tvých slovech to své... ST!***
28.09.2011 06:20:00 | NikitaNikaT.