Zrcadlo

Vidím Tvou tvář v zrcadle,
když do něj jedním okem kouknu,
mé hrubé rysy jsou rozpadlé,
když na něj lehkým dechem fouknu.

Má tvář stává se hned Tvojí,
zelené oči na mě smutně hledí,
naše rty se v jedny spojí,
o myšlenkách mých vše vědí.

Zrcadla se dotknu ze své strany,
naproti vítá mě Tvá ruka hebká,
necítím žádné ledové hrany,
hladíš mé prsty velmi zlehka.

Do zrcadla své prsty složím,
Tvůj smutek se v úsměv změní,
na Tvé vlasy ruku vložím
Tvé přání se na skle zjeví.

Otočíš se ke mě zády,
uděláš dva pomalé kroky,
skočím do skleněné vlády,
přeříkávám Ti své sloky.

Pomalu obracíš se ke mě zpět,
úsměv neznatelně tajíš,
jak krásný je ten druhý svět,
když při mě blízko stojíš.