Láska

Mlha vykresluje stíny,
Obrysy tvé postavy.
Tvá tvář je neznatelná,
Ale já jí vidím jako za slunečného dne.
Na dotek blízko a zároveň daleko,
Má dlaň vytváří pohyby tvou tvář.
Kapičky mlhy ulpí mi na tváři,
Připomínají tu nebohou lež.
V očích pálivou, u srdce píchavou.
Je pravda, že chvílemi si to namlouvám,
Přemýšlím, proč vlastně to dělám.
Přemítám, co to vlastně láska je.
Pouhé zmatení naší mysli?
Zrychlené tepy srdce?
Ten význam mi nedá spát,
Ale hlavně, jak některé příznaky rozpoznat.
Čím to, že viděla jsem tě opět pouze dvakrát,
Přes rok opět zapomenu,
Než nadejde čas a ty se zjevíš jen tak.
Pobiješ všechny nepřátele v zářivé zbroji,
Já mlčet budu obdivem,
Než slunce potichu se odmlčí
A ty odjedeš z boje beze mě, bez rozloučení.
Necháš mě napospas tomu velkému světu,
Ať mě pomalu a vevnitř pomalu ničí…
Chtěla bych Tě poznat víc,
Ale bez Tebe to nedokážu,
Neudělám vůbec nic…