Večerní rosa

Nad hlavou jasné nebe,
zas viděl jsem hvězdy,
zas viděl jsem své mladé sny.

Konečně.

Jak dlouho to je,
co leželi spolu jsme v trávě,
a ptali se co bude,
až se tisíckrát Země otočí.

Jak dlouho to je,
kdy vyprávělas o nás,
o životě před námi?

Zas stojím tu, pod stromy,
skrze větve dívám se na hvězdy.

Ty se mnou nejsi,
snad jen tuším,
že šťastná teď jsi.

Země mnohokrát otočila své dny,
před námi není už společné snění,
ani city co vše změní.

Před námi starosti,
starosti o vlastní bytí,
a asi stereotyp,
který lásku zabíjí.

Láska mívá dlouhé žití,
možná asi jako večerní rosa,
která ráno zmizí...

Ptám se kam,
a doufám,
že zas večer...
...
přijde k nám.