RANDE

Byl jsi mým prvním milým pohledem,
zářil jsi vždy svým jasným úsměvem.
Těšila jsem se na tebe velice,
hlavně na ty tvé lichotky, na ty nejvíce.

Pozvala jsem tě jednou do kina,
pro tebe to byla obvyklá rutina.
Já brala vše s nadhledem a přátelsky,
a ty jsi mě překvapil svými poklesky.

Byla mi tenkrát zima,
v tom kině nebylo zrovna dobré klima.
Vyřešil jsi to zcela jednoduše,
viděl jsi mi až do duše.
Pohladil jsi mě něžně po stehně
a já pocítila hned tu sílu výhně!

Celičkou dobu filmu trvání,
řešila jsem pak své chování.
Zda-li za ruku uchopit tě mám,
jestli si tím příliš nezadám.
Odvážila jsem se pevně
a za tvou ruku chytila tě jemně.

Film byl Umučení krista
a já se necítila zrovna jistá.
A když pak kino skončilo,
domů se mi pak vůbec nechtělo.
Nevěděla jsem co vše znamená,
byla jsem více méně zmatená.

Jeli jsme domů tramvají
a tek okamžik na mostě se vždy vybaví.
Obejmul jsi mě kolem ramen
a zažehl v sobě vášně plamen.
Políbil jsi mě zběsile
a já cítila se lehce nemile.
Nevěděla jsem co mám dělat,
jak se k tobě dále chovat.

Ale vyřešil jsi to velice lehce,
vystoupil jsi na další zastávce.
neviděli jsme se pak dlouho,
ztratilo se všechno to kouzlo.
Ale ta první pusa pravdy,
zůstane ve mě věř mi navždy!