Tajemství noci

Švestka obsypaná plody,
v její koruně budka ptačí,
za trávníkem vedou schody,
postava tajemná po nich kráčí.

Párkrát jsem jí uviděl,
přes sebe černou kápy,
havran jí hlučně záviděl,
závoj její nesli dva chlapy.

Pod kapucí maska tmavá,
podal jsem jí modrou růži,
u které už dvakrát stála,
zorničky mé se navždy zúží.

Jednou jsem jí masku strhnul,
pod ní spící tvář bledá,
k zamčeným rtům hned se vrhnul,
tenké obočí hned zvedá.

Hlas vnitřní tichem zazpíval,
víčka se lehce zachvěla,
masku do hlíny pohřbíval,
chrámová hudba v dálce zazněla.

Varhany víří smutnou píseň,
zářivá hvězda z nebe padala,
temnota psala její báseň,
luna v zapadlém koutku plakala.

Smaragdové oči ukázaly se světu,
ústa v úsměv se pohnula,
chystám se k velkému vzletu,
kolena má se prolnula.

Ruku mou do své vzala,
záblesk očí do mě hleděl,
do ucha mi tiše šeptala,
její slova jsem jí záviděl.

Kápě spadla z těla dolů,
díváme se do tmy spolu.