Hlubina duše

Hlubina očí padá z nebe,
smyslnost úst roste v poli,
pevně držím kousek Tebe,
nastalá chladnost v srdci bolí.

Hladový vlk smutně vyje,
zarývá drápy do stromu,
raněná laňka z tůně pije,
z dálky je slyšet zvuk hromu.

Poutník do lesa vchází,
uvidí třpyt pod javorem,
bájný poklad nenachází,
listí duní s basovým sborem.

V hlubině se topím náhle,
vír odcizení mě dolů táhne,
dny samoty jsou tuze táhlé,
třesoucí ruka dál nedosáhne.

Cizí oči na mě hledí,
tvář zakryla se smutkem,
čarodejnice vše vědí,
nabídka už není skutkem.

Žebro z břicha vyčnívá,
radost odešla v cizí zem,
sebeklam pomalu zahnívá,
z kruhu není cesta ven.

Anděl vzdal se námahy,
duše se třese zimou,
temnota je znamením záhuby,
představy zvolna hynou.

Na pelesti lem je čistý,
voda z vlasů volně padá,
slova stále budem jísti,
naděje srdce nikdy neuvadá.