Když spíš

Dívám se na Tebe, když spíš,
tváře nabývají svůj tvar zpět,
líce dostávají svůj růžový květ,
když o šťastné naději sníš.

S rozkoší Tě pozoruji, když spíš,
pravidelným dechem vzdouvá se peřina,
do nekonečnosti se mění vteřina,
když o krásném princi sníš.

Bez hnutí se koukam, jak spíš,
rytmem vlní se kadeře vlasů,
chci uchopit Tvojí vnitřní krásu,
když o těžkosti života sníš.

Oči z Tebe neodtrhnu, když spíš,
snažím se dotknout Tvého těla,
zimou jsi se trochu chvěla,
když o bolavých starostech sníš.

Dívám se starostlivě, když spíš,
počítám doby Tvého dechu,
a občasného útrpného vzdechu,
když o beznadějné marnosti sníš.

S láskou Tě pozoruji, když spíš,
ruce k tváři pevně přimknuté,
růžové rty křečovitě semknuté,
když o nespravedlnosti života sníš.

Bez hlasně se koukám, jak spíš,
občas do náruče se přitulíš,
ochrané moci se podvolíš,
když o svém strachu sníš.

Oči z Tebe nespustím, když spíš,
ňadra se lehce vzdouvají,
miluji Tě stále potají,
když o mě snad někdy sníš.