Snění barvy lesní tůňky

Vlasů barvy temné noci, hekbých, jako samet, dotknout bych se chtěla.

Obmotala bych si je kolem prstů a přičichla si, ruce do nich zabořila, bloudila mezi nimi, plavila se v těch vlnách, vnímala jemnost, barvu, až do zapomnění

.. jen já a ty, tvoje oči. Barva hlubokého snění a já, ztracená v té kráse, utopnená v ní. Okolo mě proplouvá loďka, ale já nevolám o pomoc. Tonu v mém strachu a stesku, hledíc na tebe, jako zdálky, na tu hvězdu co akorát padá dolů.

Mám přání lásko, kdo by to řekl.

Napořád v tobě, chtěla bych být, tvojí součástí, tvým tělem se stát. Poíbila bych ty rozkoš přinášející rty, ach ty horké, milující rty, polibky s trochou heroinu, jak jen ty mi schází.

Tvého hlasu pohlazení hledám, ale cestu dlouhou za spasením před sebou vidím, uvězněná, v nekonečné propasti mezi časem a prostorem.

K tvým rukoum se těmi mými modlím, tlukot tvého srdce postrádám, ale ze všeho nejvíce, miláčku, chybí mi tu tvoje duše.