Slova

Hlava v dlaních sevřená,
všechna slova byla vyřčená,
sladká, zlá, milá, nerozhodná,
i ta, která nejsou příliš vhodná.

Tvá slova mě hladila,
k mým svou barvou ladila,
budovali jsme z nich hrad,
nepřemohl jej žádný strach.

Slova Tvá byla lásky písní,
žebráci za ní se plísní,
vzdávali hold jejímu tónu,
nyní v ní bezradně tonu.

Vodopád slov už se zastavil,
balvan do cesty postavil
ten, kdo se nechtěl vzdát,
s osudem dál budu se prát.

Tvá slova na kusy mě trhají,
do stavu šílenství vrhají.
žalozpěv vystřídal ódu oslavnou,
vypil jsem číši krve s otravou.

Útočím slovy na Tvé touhy,
valím na Tebe vyřečné proudy,
ne, je Tvá chladná odpověď,
přestal jsem chodit na zpověď.

A přesto jsou stále chvíle,
které jsou mi velmi milé,
naději ve Tvé náruči nalézám,
nesmělé polibky brání mým slzám.