Přátelství je více...

Míjím úsměv tvůj,
tak chladně hřející,
srdce křičí STŮJ!,
zábrany vášně tající.
Hladím šat bohyně,
pohledem laním,
přec v temné hlubině,
duše své se klaním.
Tolik otázek zmatečných,
za oponou víček,
v duhovkách barevných,
při světle svíček.
Tvá odpověď tichá,
v milostném objetí,
kde přátelství vzdychá,
ve slastném pojetí.
Noc a dveře zavřené,
za svitu úplňku nebe,
dělí duše nevěrné,
dělí mě a tebe!