Nevyznám se v Tobě, sakra!

Ačkoliv nechci,
jsi ten, kdo vchází nepozván
a zvrátí všechno jako uragán.

Marně tápám ve svých vzpomínkách,
jestli není sen,
ta tvá upřímnost.
Ta, co hřeje u srdce
a ježí všechny chloupky na mé kůži.

A zoufale přemýšlím nad tím,
kde se vzal ten jed v tvých slovech,
a proč na špičce jazyka visí tolik opovržení,
když se ti nadzvedne koutek rtů
v tom dokonalém úšklebku.

Říkáš, že hledáš lásku,
a že necháme náš svět plynout,
třeba nás odnese do nebe.

A jako schizofrenik blouzníš,
že jsme přátelé a nikdy víc.

Lákáš na sbírku motýlů a lásku na sto let v podvečer,
v noci si skousneš ret a stačí ti hodina.

Nevyznám se v Tobě, sakra!