Rozervaná

Ve víru prachu,
tříbí se pach,
srdce v temnotě strachu,
bije na poplach,
rozezná tóny,
co v duši neznějí,
v kalužích krve
koupe se v naději.

Ruce ztěžklé,
nejsou však od práce
a ústa zmlklá,
dřív samá legrace
se chvějí...

Chvějí,
dusí se a nejí.
Něha, jež hřála,
cit, co objímal,
ten parfém co znala,
šel po všem klidně dál...