Na oprátce

Na oprátce
Směješ se, ale k smíchu to není
v mém srdci děje se jedno velké utrpení.
Říkáš, že je to dobré, že se to zpraví.
Ale mám z toho pocit, že se mi straníš.

Na moje „Nic“ jen výčitky máš,
avšak ani ty mi sám nic neříkáš!
Nediv se! Mě to štve!

Já vím, že ti stačí objetí.
Jako had, jako liána, jako meč a jeho bodnutí.
Že jsi ťal přímo do živého.
Že jsi možná udělal něco strašlivého.
Že mlčením nic nezpravíš.

Mé srdce visí na oprátce.
A ty jsi ten zlý a krutý kat.
Já možná příliš poddala se lásce
a můj život je s tím tvým nějak spjat.

Tak pochop, že jsi ten nejcennější poklad.
A že slzy roním jen z rozumu.
A že tahle báseň je ten nejvěrnější doklad.
O tom, že tě miluju!