Andílek stromy

Andílek kouká na mě z poličky,
zatímco venku vítr láme větvičky,
já chtěl bych pomoci každému z těch stromů,
ale teď nemohu, přece se chci taky dostat ještě domů,
větvičky upadnou a strom poroste dál,
i když ho to možná bolí a zažívá žal,
ale andílek mě vyzívá na velkou cestu,
říká mi, že už bylo dost těch zbytečných trestů,
říká, že když budu chtít, tak dá se to stihnout,
po cestě jít a větvičky nenechat spadnout,
prý nemusím zastavit a větvičky podpírat,
můžu jít klidně dál a na cestu celé stromy přibírat.