Květina

Hledala jsem trochu lásky
Hledala jsem tvoje vlásky
Hledala jsem ten tvůj hlas
Hledala znova a zas
Hledala jsem tvoje oči
Teď si přeji, ať to skončí

Je to jako včera, co prvně jsem tě potkala
Je to vlastně nedávno, prvně pro tebe jsem plakala
Je to sotva měsíc, první hádka přišla k nám
Přinesla nám bolest, na srdíčku první šrám

Pořád jenom čekám na to, kdy tě budu mít
Doufám, hledím z okna, v rukou mám tak leda nit
Čeká na ty střípky srdce, na to až je udusí
Mé srdce zas čeká na den, kdy tvou lásku okusí

Dávám ti tu celý život, přitom se mi rozpadá
Zůstavaj ti po mě slzy, vodopády, přehrada
Odcházíš a netušíš, jak mé nitro trpí
Upadám zas do depresí s mojí známou – smrtí

Žila jsem jen pro tebe a ty zas pro svou zábavu
Mlčela jsem, mluvila jsem, topím se, už neplavu
Máš svou hlavu, zlozvyky a sliby plnit nezvládneš
Dopadneš jak tvoje kytka – bez sluníčka uvadneš

Máš přede mnou tajemství, já před tebou žádné
Půl třetí a stále spíš, srdce mi tu chřadne
Píšeš zase lži, já však pravdu znám
Hodně draho přijde ti tvůj včerejší flám