Samota čtyř stěn

Nebe lesk bídy zaleká,
předemnou je cesta dlouhá, daleká,
déšť skrápí mou utrápenou tvář,
to jediné co chci je sluneční zář.

Minuta za minutou čas nikam neběží,
cesta dlouhá na které mi tolik záleží,
zda na konci je můj vysněný cíl,
nebo jen trapné parodie další díl.

Zda na konci najdu princeznu svou,
zalíbení při pohledu na tvář tvou,
při pohledu na tvůj úsměv srdce mi poskočí,
vzít te za ruku snad tě nezaskočí.

Zda na konci té cesty budeš jen má,
zda na konci té cesty bude světlo nebo jen tma,
jen ty víš jak život voní sladce,
snad nezní to vše pro tebe tak trpce.

To co mezi námi teď je mě tolik trápí,
pořád jen doufám že se vše krásné jednoho dne vrátí,
chtěl bych se ti za vše od srdce omluvit,
všechno bohatství světa dal bych za to s tebou si promluvit .