Můj dík
Můj dík
Tvé oči jako pomněnky poutají mně každý den,
poutají tak silně, že stávají se mým snem.
Pro jejich světlo, jas či zář
podívá se do nich i sedmilhář.
Bývají smutné i veselé,
vždy magicky klidné a upřímné.
Děkuji tvým očím,
co drží mne nad vodou.
Děkuji té záři,
do které se mohu dívat.
Děkuji pohledům mně věnovaným,
dnům, kdy tvé oči u mne jsou
a nocím, kdy já o nich mohu snívat.
Děkuji tobě, že tu jsi a že tě znám.
Děkuji svému srdci, že tě v sobě má,
má lásko jediná.
poutají tak silně, že stávají se mým snem.
Pro jejich světlo, jas či zář
podívá se do nich i sedmilhář.
Bývají smutné i veselé,
vždy magicky klidné a upřímné.
Děkuji tvým očím,
co drží mne nad vodou.
Děkuji té záři,
do které se mohu dívat.
Děkuji pohledům mně věnovaným,
dnům, kdy tvé oči u mne jsou
a nocím, kdy já o nich mohu snívat.
Děkuji tobě, že tu jsi a že tě znám.
Děkuji svému srdci, že tě v sobě má,
má lásko jediná.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
oči jako pomněnky?? to čtu dneska nejmíň po sedmé a nepřijde mi to už jako klišé, spíš lituju lidi s modrýma očima, co třeba tvoje oči jsou jako prdel králíčka Azurita, nebesky modrý a uprostřed je černá díra, kterou máme vlastně všichni, jak v oku tak... :-)
je to vodvaz.
09.10.2011 22:34:00 | Lagedama