Deprese bez recese

Smutek padá na mou duši,
nálada je truchlivá,
doufám, že se něco stane,
však šance je mizivá.

Vzpomínám si na můj život,
jaký byl před půlrokem?
Krásný. A já měla radši
promluvit si s prorokem.

Řekl by mi, že můj přítel,
kterého tak ráda mám,
jednou bude nesnášet mě?
Ale já se dobře znám.

Smála bych se, řekla bych mu,
že asi na hlavu spad,
nečekala jsem aň ve snu
jaký nabere to spád.

Psali jsme si, chodili ven,
povídali o všem snad,
bylo mi s tebou tak krásně!
Začla jsem tě milovat.

Nevím, co jsi ty měl v hlavě,
svést ses asi nechal rád,
ale přátelství a tělo?
Jen to jsi mi mohl dát.

Lásku jsi měl pro někoho,
koho ani nechci znát,
tak jsi mě kop do prdele,
zničená jsem pak šla spát.

Protože jsem milovala každý úsměv tvůj,
přála jsem si jen jediné: "Prosím, při mně stůj.
Buď můj přítel jako předtím,
měj mě pořád rád.
Jsem to já, jsem pořád stejná,
jak jsi mě chtěl znát."

Chybíš mi, hrozně mi chybíš,
chci své chyby vrátit zpět,
vím, že napravit vše nejde,
však napravila bych to hned.

Stýská se mi, slzy tečou,
po tváři až do čaje.
Nelze jen tak zapomenout,
miluji tě od máje.

Nechtěla jsem nikdy, abys prožil šoky jako teď,
proto uchýlila jsem se ke lži, světlo změnilo se v šeď.

Nepochopils', nadával jsi,
chápeš, že jsem nešťastná?
Omlouvám se, co mám dělat?
Ta láska je propast má.

Těžko je mi bez tvých slov,
bez tvé dlaně v dlani mé,
smutno je mi, že jsi pryč,
uvidím tě? Asi ne...

Doufám však, že potkáme se,
že snad napíšeš mi zprávu,
že si třeba promluvíme,
že si zakouříme trávu.

Že mě budeš zase mít rád,
že se budem vídat,
že zas budem rozumět si,
a třeba si zpívat.

Že nám bude zase dobře,
že to bude jako kdysi,
když jsi mi psal: "Stýská se mi.",
když jsi mi psal: "Ahoj, kde jsi?".

Že snad budem kamarádi,
že se zase usmíříme,
že mi odpustíš mé hříchy,
že si znovu uvěříme...