Večerní procházka

Příemné jsou večerní procházky
s Tebou ruku v ruce,
civíme na noční ukázky,
po odchodu vlády Slunce.

Výr ze svého postavení
obhlíží své rozlehlé působiště,
ruiny barokního stavení
je jeho bezpečné útočiště.

Zvědavá laň úzkou cestičku
překonává jedním skokem,
do vlasů dávám ti hubičku,
na našem místě nad potokem.

voda přes kameny pospíchá
do blízkého březového háje,
tam jeho spěch utichá,
konečkem prstů dotýkám se ráje.

Do mechu sedáme si spolu,
hlavu mi skládáš do klína,
hvězdy na nás shlížejí dolů,
jejich svit námi prolíná.

Svoji tvář stavíš Luně na obdiv,
její zář ti stéká až do pasu,
než nastane půlnoční odliv,
zulíbám celičkou Tvoji okrasu.

Oči své přivíráš, líce rudnou,
prsty přejíždíš po mé hrudi,
v téhle pozici svaly nám tuhnou,
noční chlad Tvou nahotu studí.