Mlčení

Sedíš naproti mě a mlčíš,
sedíš a pohled Tvůj se ztrácí
tam, kde své rány léčíš,
tam, kde se Tvá radost vrací.

Žádné slovo, žádný zvuk,
na stěně vyhřívá se pavouk,
žádné slzy, žádný hluk,
pavouk se na mě očkem kouk.

Při pozorování toho tvora
občas na mě uvízneš pohledem,
přeměřuješ si mě zhora,
tvůj zrak uložen je pod ledem.

Mlčíš a neřekneš ani slůvko,
braní Ti v tom provinilost,
díváš se na kývající se olůvko,
čekáš snad na opilost?

Až zas budu sotva dýchat,
až nebudu všechno vnímat,
na zem až sebou budu smýkat,
až všechno budu snímat?

Prolomí se Tvá hradba mlčení,
zahrneš mě svojí něhou,
ucítím opět Tvé bušení,
budeš opět mojí ženou?

Sedíš a mlčíš,
pozoruješ mě a mlčíš,
opatruješ mě a mlčíš,
miluješ mě a mlčíš.