Součást

Když zavřu své smutné oči,
obestře mě hustá temnota,
padám tmou až ke světlu života,
má hlava se tou rychlostí točí.

V tom záchvatu silné křeče,
za ruku mě bere štíhlá žena,
zrodila jí žlutobílá stěna,
její stisk po mém těle teče.

Tiskne mě teplem svého citu,
proudí ve mě spolu s krví,
její pohled je mi chutnou krmí,
dává mi drobky svého svitu.

Její slova ze rtů piju,
pomalu mi krouží hlavou,
jsou ducha mého stravou,
jako parfém na sebe je liju.

Její stisk stále cítím v dlani,
její pohled ve mě stále kvete,
její dotyk oblečení mi plete
ze svého citu, který mě chrání.

Nemusím zavírat moje modré oči,
proudíš uvnitř mého těla stále,
děláš ze mne všech lidí krále,
Tvůj úsměv se jen kolem mne točí.