Den podél našich jmen...

Den se táhne a světlo požírá stěny.
Dáma z plakátu ztrácí úsměv.
Stejně jako Já.
Polykám zářivá zrnka prachu.
Myšlenky.

Saturninův klobouk kryje Tvé nahé tělo,
Zástup koček na rozpáleném parapetu jen tak neusne.
Stejně jako Ty.
Těkáš pohledem z kůže na kůži.
Struny.

V popraskaném květináči chryzantémy.
Jejich pot voní, když svazují se, pnou.
Stejně jako My.
Vábíme se a proplétáme.
Nástrahy.

A do toho líně se linoucí saxofony
Zpod desky a mých prstů v Tobě.
Stejně jako kdysi sny.
Stáváme se skutečností.
Tohoto dne.
A snad věčnosti.