jeden takový můj sen...

Když zavřu oči
vidím ten den
kdy se z pohádky
stal skutečný sen.

Den kdy jsem spatřila osobu
jež život mi změnila
když jsem poznala toho
koho jsem si již dříve vysnila.

S ním každý okamžik
byl jako sen
úsměvem začínal
každý náš den.

Ty chvíle lásky,
úcty a důvěry
jakoby oči mi
před světem zavřely.

Růžové brýle
jsem na očích měla
viděla jsem pouze to,
co jsem vidět chtěla.

Jednoho dne
však přišlo prozření
hádky a křik
byl chléb náš denní.

Potom jsi mi řekl,
že dál už to nejde,
že ta bolest...
jistě časem přejde.

Bolest však nepřešla
ač uplynul nejeden den
stále hluboko v srdci
nosím ten sen...

Sen o nás dvou
o naší lásce
těžko se zbavuje naděje,
když pohlédnu do tváře té naší krásce...

Té naší princezně
jež je důkazem našeho snění
té jež mi připomíná,
to co už dávno pravda není ...