Harrow ...

...............
...............



Smutek ...
kamenné tváře soch lemujících
opuštěnou cestu ku hřbitovu
Kdy andělé rychlé smrti
zapomenuli rozevřít svá křídla
k rychlému letu
A rozpraské náhrobní kameny
pableskovaly do noci světly
několika zapálených svíček
Planoucích od hoře k moři
jako světla pevninových majáků
Jen nenarazit nikdy na mělčiny ...
Kdy slova
bývají tak prázdná ...


Tak umírá každá láska
na úbytě citu a něhy ...


Často se vracel aby mohl usednout
na kamenech opuštěných hrobů
A oči upíral do slunce
v těch chvílích hřbitovního ticha
Opadávaly listy květů a stromů
Kdy přilétal na svých křídlech stálepřítomný
anděl smrti
A slova dávno zapomenutá
začala hovořit ve verších smutných básní
Tak temných a bolících
až mráz přecházel po zádech
sedícího chlapce
Zpěv dlouhých větví kaštanů
stále připomínal obraz dívky co ho opustila
pro vidinu šťastného života v náručí jistoty
Co si vylhala ve střípcích
rozbitých svatebních pohárů
Kdy chvíle jeho čekání se přelévaly
jako divoký proud řeky
Který se ztrácel v stále pohyblivých
vřesovištích ...


................
................