Pospěš... nestíháš...

Vždyť jsme byli sobě souzení,
Nebylo to v blouznění,
Tak co se stalo? Kdo to zkazil?
Kdo mi náhle facku vrazil?

Bez emocí by život byl prázdný,
Ale když vzpomenu si jak to bylo krásný,
Tak pospěš ke mně a utíkej dál,
Přeji ať není to sen co se mi zdál,

Nechej mne samotnou napořád tady,
Každý má přeci lidské to vady,
Chci odejít ať to bolí,
Ať tvář ti smutek navždy zdobí,

Nechej mi volnost ať jinému patřím,
Udělám to ráda, ať mladému či starším,
Vždyť milovat je krásná vlastnost,
Však pouze když nabude z obou stran platnost,

Já jinému poblázním celé tělo,
Tak jako dříve tvé to moc chtělo,
Dám mu vše co se ve mně skrývá,
Moje mysl se už s jiným vídá...