Odpuštění

Ti dva se milovali.
Ti dva si srdce dali.
Ti dva by jeden bez druhého nedýchali.
Však jednou ona narazí
A jeho to u srdce zamrazí.
Ta nešťastnice na zálety pomyslela
A na milého přitom nemyslela.
On nechápe co za čin se stal
Ona se jeho lásky vzdala,
Ona jeho city pohrdala,
On nemohl už dál.

Po době krátké - pro milence staletí
se oba střetli tváří v tvář.
On vyčítavě na ni hledí,
on vidí temnou zář.
Ta zář je její prokletí,
že lásku jejich zahubila
A teď ji znovu probudila.
Že s city jeho si zahrávala,
A nevěru svou schovávala...

Omluvné slůvko se ozvalo zrázu;
- ona mu klade ruce k pasu
A prosí o prominutí,
za hřích, jehož se dopustila.

V povzdálí tiše struna doznívala
ona se do smutných očí zadívala,
on hladil vlasy její,
tam a zpět.
A rázem byla pro něj celý svět.

Ti dva se znovu milují,
ti dva si opět lásku slibují,
Ti dva budoucnost růžově si malují,
ti dva už znovu chybují.