Bezruký objímáš mne

Na věži odbíjí hodiny
a ty jsi dnes jediný,
kdo mi radost udělal!

Tak potáhnem to
spolu dál a oporu
v sobě máme!

Bezruký objímáš mne
slovíčky svými jemně,
jako strom svými kořeny,
tak jako dřív
jsme stále spolu.
Jsme to stále MY!

Obejmi mne dřív,
než sprchne
naše touha
do jehličí.

Jsme spolu svoji
a přitom tak
strašně ničí
inspirací dvojí...