Elegie múzám

Jdu temnotou stále sám
A ptám se: Proč se stále ve tmě stmívá?
Proč voda mění se v prach.
Kolik kroků ke světlu ještě zbývá?

Snažím se a neustále věřím,
že snad brzo na světle jasném stanu,
že temnota nevrátí se více.
- Snad na konci obejmu krásnou pannu.

Tma jež mne obklopuje,
mě svou černotou stále mrazí
a v mých představách,
číhají na mě skrytí vrazi.

Už nevím jak vypadá svítání -
Nic krásného nezbylo v mém světě!
Rád bych šel jinam! Pryč!
Tam kde všechno kolem věčně kvete...

S tebou po boku bych kráčel...
Procházeli bychom širá luka.
Toť však jen prostý sen...
Dál kráčím snašejíc svoje muka.