Z hrsti démantů postavit cestu, po niž budeš chodit,
a ze skla vybrousit Tvou tvář.
Ze stébel trávy zaplést Ti vlasy a do smutných očí vložit zář.
Z podzimního listí vykreslit Tvé dlaně a stužkou z rákosu je spojit s mými.
Z chleba vykrojit Tvá ústa a z prázdných slov psát Ti rýmy.
Z bažin vylovit tvou duši, jenž na věky budiž nepopsaná černou tuší..
Moc se mi líbí myšlenka,přirovnání, ta jemnost a něha... super. Ale co mi dost vadí je forma - nějak to ubírá na celkovém dojmu. Takže bych ti dala něco kolem 90%. Ale možná, že se to někomu bude líbit. nevím