Nade mnou stín stál..

Nade mnou stín stál a všem otázkám i odpovědím mým se smál...
jak magnet vstahoval mě do sebe..
...znovu do temnoty a strachu z křehké lásky..
Jak bílé zlato a porcelán,
z lásky, co neodpouští nevěrám.
Co s úsvitem chodí mlčky, uplakaná spát...
Co ze západem modlí se, aby Tě nechtěla dál znát..
A Ti stálí o ní knihy píší..Ti v pekle a na nebi,
co říkají si mniši...