Procitnutí

Ze smutku zrodil se anděl páně, Michael ho nazýváme.
Putuje po světě a léčí duše výstřelem ze své zlaté kuše.
Srdce mám bolavé a snad i krvácím zpět ve vzpomínkách se navracím.
Slza mi stéká po bílé tváři, vzhlížím vstříc tvé svatozáři.
Nebe nade mnou, nebe pode mnou všude jen zář… krvácím!
Hlavou mi vzpomínky plynou, žijí, ztrácí se, minou.
Umírám?
Z bílého dne stala se noc, krvácím, už nemám moc.
Tvá bílá křídla mou nahotu chrání, celá jsem zjihla však Kristus mi brání…
Zmateně dívám se do tvých slepých očí, Anděli…