Půlnoční krajina

Kráčím půlnoční krajinou svého bytí na zemi,
skutečný sen o štěstí zdál se mi.
Vítr mi přinesl na duši klid,
když mohla jsem s andělem chvíli být.
Paprsky měsíce hladí mě po tváři
s nádechem stříbrna oči mé rozzáří.
Nebe jak oceán, hvězdy jsou ostrovy
co měsíc viděl tam se nikdo nedoví
i anděl zhřešil a oddal se touze
v uších mi zní slůvko ,,pouze,,
-
ale to je dávno pryč,
on zamknul mé srdce a ztratil klíč,
zamknul tam lásku ať nemůže ven
se smíchem v očích - prý pro něj jen...