Jezero

Kvete růže, zpívá o samotě.
Jak dlouho bez tepla vydrží kotě?
Kdy zvadne rudá růže,
kdo za naše city může?

Kdy mi zmizíš, rozplyneš se v mlhách,
jaká bude Tvá prvá?
Slzy nevrátíš, smutek nevymažeš,
život je jezero, v němž plaveš.

Nezastavuj, plavat musíš dál,
i kdyby pláč dveře zavíral,
protože někde na jezeře topí se láska,
zevnitř zmírá, praská!

Zachraň ji pro úsměv na nevinných rtech,
při kterém zastaví se Tvůj dech.
Najdi ji na růžovém pupenu,
ještě dívku, ale přece jen už ženu.

Najdi ji a poznáš, co je mít rád.
Najdi ji, sám zjistíš, co může Ti dát.
Nečekej, sama tě nenajde,
nečekej, bez noci slunce nevyjde.

Plavat musíme, smrt nás nemine, ale život by mohl, láska by mohla, probuď se, přestaň doufat, přestaň snít. Musíš se bít, musíš bojovat za všechno, co budeš kdy chtít, protože věřit nestačí. Potřebuješ odvahu porazit naději.

Otevři oči a sám za ní plav,
neboj, nepohltí tě dav.

Risk je zisk, můžeš hodně ztratit, ale taky hodně získat. Už nelži, netop sám sebe v naději, že se něco stane, protože bez Tebe nestane. Nesmíš šeptat, mluv nahlas! Zboř zeď! Jinak Ti uteče život. Možná je krátký, ale je jedinečný, Tvůj, jeden jediný, pouze Tvůj a Ty ho tvoříš, Tvůj život, Tvé sny.