Pod oblohou melancholie

Pod oblohou melancholie
Dívajíc se náhodě zítřku do tváře
Procházím se bludištěm osudů

A znova

Navzdory černým ránům
Vstávám opět s nespoutanou touhou
Touhou milovat zase chviličku pouhou

A znova

Dívat se do zrcadla splněných přání
Vše tak růžové a vše k mání
Avšak
Neočekávaný kousek naděje
Vzhlížející ke snům

A znova

Krvácející rozum klade si otázky
Kolik černých rán
Kolík ještě ran
Kolik dalších dnu bez lásky
Kolikrát ještě zvednu znova
Růžové brýle neznámého romantika
?