PROMIŇ

Občas, když se rozzlobím,
křičím do tmy: Ztrať se !!
Když už však opadne stín,
šeptám tiše: Vrať se…

Přestává tě bavit,
tahle hra citů.
Mohla bych tě ztratit ?
Proč ještě jsi tu ?

Vím, že nejsem nejlepší,
holka pod sluncem.
Proto prosím odpusť mi,
že taková jsem.

Nikdy prosím neodcházej,
bylo by mi strašně.
Nikdy prosím nezacházej,
se mnou špatně.

Vím, že když se rozzlobím,
nejsem zrovna příjemná.
Já tohleto dobře vím,
snažím se být jiná.

Ale přesto všechno jaká jsem,
neodcházej prosím.
Já taková prostě jsem.
Ale možná, že se změním.

To já vyvolávám hádky,
proto se ti omlouvám.
Vždy chci to vrátit zpátky,
ono to však nejde,
jenom si to namlouvám.

Omlouvám se za vše,
co jsem poničila.
Omlouvám se za vše,
ráda bych to napravila…