Anděl

Tvá tvář se do černého halí
Vlasy líně kloužou ve větru
Oči tvé se v slzách utápějí
Rty skrýváš před vláhou soumraku

Tvé tělo se zmítá v nejistotě
Zachycené nad propastí
Ruce bílé plují volně
Strach tvá duše nepřipouští

Snad toužíš tam i zůstat
A chceš aby tvé tělo zkamenělo
Ať stane se co má se stát
Jen aby dál už srdce nebolelo

Se zájmem cizí oči sledují tě
Neznají důvod proč se tak trápíš
Ty sama v žalu utápíš se
A víš, že dál nic už dělat nesmíš

Už na křídlech ti chmýří mokne
A ty jsi tak zbytečně ztracená
Tvá křídla smutkem polámou se
Když nepřijde, kdo přijít má

Pak v čase a prostou se rozezní
Kroky co vedou přímo k tobě
Tvé srdce se nadějí zastaví
A hledáš odpuštění v sobě

Jen nepřišel ten, co příjít měl
Tak zavřeš lehce oči
On do náruče své položí tě
a od minulosti dělí tě jeho kroky