Nepřečtená kniha

Sedím v prázdném pokoji,
lavina ticha na mě padá,
má duše o smutek ale už nestojí,
kde je čas, který jsem měla tak ráda?

Otvírám knihu, jejíž děj znám,
jsme zase spolu, nikdo z nás není sám.
Pak nalistuji stránku třicet pět,
slza mi po tváři padá, není cesty zpět...

Nenávist, strach, bolest a žal,
to je na straně třicet šest a dál.
Bojím se a v té knize ztrácím se...

Tři stránky mé oči ještě nečetly,
možná jsou tam věty, co jsme si ještě neřekly.

Nevím jestli je to ošidný klam,
a nebo Tě stále v srdci mám.
Myslím, že by nebylo na škodu,
jít spolu po stopách osudu..

A co skrýváš v srdci Ty?
Jaké máš právě pocity?
Já čekala, že mě ta láska přejde,
ale zjišťuji, že to vážně nejde.

Zkusme si navzájem odpustit
a znova podat ruce,
zkusme pláč ze života vypustit
a spojit znovu naše srdce...

Odemkněme si vzájemně u srdce zámky,
dočtěme a prožijme spolu ty poslední tři stránky...