Víla..

Vidíš jak mlékárenský náklaďák zahýba za roh?
Nebo pamatuješ ještě nářky z bible, proroctví Mojžíše, či snad ukřižovaného syna všech opilců levého břehu Vltavy, Temže, Nilu nebo Eufratu,
vrátných hotelu Praga?
Však nezapomeň řkám ti na svou vílu, jež pláče třeba právě teď opuštěná někde v Moskvě, jen v pláštěnce a modrých džínách, na kolenou a hýždích vybledlých a roztrhaných.
To pod kapucou pláštěnky skrývá své blažené vlásky.
Jen dotek jejího prstu a tvého palce při připalování cigarety a ranní úsměv na Hlavním nádraží.
Je s tebou v bezpečí, kde jen chceš a štastná,
vždyť její jseš, je krásná..