Koloběh slepých mládenců

Je krásná,
jdoucí v prvém sledu lásky
vpřed,
když vlasy vlají
a tělo s napnutou kůží
se vlní v pohledu Tvém
přivřených víček
s rozšířením zorniček.

Rty rudé perlivým vínem.
Napij se,
ochutnáš krev.

Bez dechu můžeš
tápat tmou,
v blednoucím svitu měsíce,
okouzlen melodií hlasu,
ač slova nevnímáš.

A tu náhle
probereš se,
když tiché na a ne
zazní do výkřiku vylekané laně.

Dozvíš se,
že nejsi, ale jsi,
neboť nejsi,
vždyť je tu ještě někdo jiný
a tak,
že někdy možná snad,
ale kdo ví?

A najednou vidíš,
že je krásná,
jdoucí v prvém sledu lásky
vpřed
bez citu,
že vlasy vlají
a ty je nevidíš
(jen konopné provazy)
dovřel jsi víčka,
v nich zhasly zorničky,
rty Tvé mají též barvu vína,
ač jsou samá krev.
(už si je nekousej)

Když zháší krásné sny
jsou lidé zlí.
Když zháší láska,
zesmutní.
Když zhasne láska
v krásném snu
otupí.

Jen jednou za čas procitnou
a vidí,
že je krásná
jdoucí v prvém sledu lásky
vpřed
bez citu, či možná s ním
(to už je jedno),
že vlasy vlají
již bez uzlů.
Otevřou víčka dokořán
a nechají zorničky v štěrbinách
náhlého oslepení
a rty,
nyní bez krve řeknou:
"Ale co,
vzal to čert
další prosím,
račte tudy dál"!

Nevím,kdy vše začalo,
snad je to dávno
co já vím,
ale i já jsem byl
účasten
koloběhu slepých mládenců.