Marná touha

Snil jsem a tajně doufal,
pak marnil,potajmu zoufal.....

O té líbezné krásce,
na královském báli spatřené.
O mé jedinečné lásce,
v okamžiku ztracené.

Její modravé kukadla,
jak obloha přes den zářivá.
Hned první myšlenka,co mě napadla,
krutá fantazie moje tvořivá.

Já jí moc chtěl,
a snil,
však můj sen se nikdy nesplnil.

V zoufalství propadám se do nekonečné jámy,
už nestačí mi pouhá láska od své vlastní mámy.

Moje touho!
Tak vítaná,ale marná..
Si tu už moc dlouho,
tvá pýcha se s tím nesrovná.