Její úsměv...

To tenkrát začátkem září,
uviděla jsem poprvé úsměv na její tváři.

Náhle jako by srdce skočilo čtverný skok,
jiskra...teď už se usmívá třetí rok.

Někdy jsme si byly blíž a jindy dál,
ale vždycky nám k tomu orchestr hrál...

Hrál vesele, smutně i pro obyčejné chvíle,
hrál jemně a něžně i v plné síle.

Utichla taktovka, orchestr přestal hrát,
a Ty ses, beruško, přestala smát.

Tvé slzy kanou-a mě to bolí,
tvá slova mé rány posypou solí...

Už Tě nemiluju-nechci Tě znát,
teď jeden kluk má mě moc rád!

Mám Tě ráda-tak tedy buď šťastná,
ať je to ON, kdo Tě za uchem laská.

Ten úsměv mě hladil, teď píchá...
Bez něj tak těžko se dýchá...