Proč se ti tolik podobá...

Chtěla Ti to říct, jen neznala už důvod proč by měla
Má něco tvého, co jsi ani nechtěl, co ona chtěla
Stalo se to tak náhle, vážně nečekaně
Neplánovala to, ale osud rozhodl za ně
A teď místo aby šťastná se k tobě přitulila
Sedí tu sama, vzpomíná a raději by zapoměla
Jen její ruka jemně pohladí co ona skrývá
A ví že čas pravdu odhalí co jiného zbývá
A do její náruče snesou se dvě sněhobílá křídla
Křídla co patří tomu, co podobá se ti víc, než by chtěla
Ale milovat ho musí, i když jí tě tolik připomíná

Ty jsi toho malého anděla tak bezmocného tolik chtěl
Jen zapoměl jsi, že jen s ní, jsi to štěstí sdílet směl
Teď chodíš po světě, kde peníze znamenají víc než cit
A ani v nejmenším netušíš, že je tu ten pro kterého měl bys žít
Že ona se snaží zapomenout, na tvoje dotyky a sliby něžné
I na ten krutý okamžik, kdy řekl jsi, že patříš ženě jiné
Hledáš pořád něco jiného, co máš ti nestačí
a dokazuješ si, že co máš, ti alespoň na chvíli postačí
Že to chvilkové štěstí a opojení z milování
Je tím, pro co rozhodl ses žít a snít před usínáním

Možná, že jednou pochpopíš, o čem vlastně je ten život
Snad se i změníš jak jsi sliboval, máš na to nárok
Jen věřit se jí v to už nechce, zklamaní jí srdce dělí
Místa je tam pořád dost, jen neví zda ty rány někdo zcelí
A při každé vzpomínce jí duše neuvěřitelně bolí
Jen ten malý anděl co usíná jí v náručí
O trápení srdcí dvou ještě nic netuší
Tak kdy už ti to dojde, že miluješ jen ji
A vrátíš se k ní, snad odpustí ti
A na lásku budete tři…