Bolest...

Červánky doruda oblohu zbarvily,
přemýšlíš, zda jsi tu opravdu sám,
slzy už v pramíncích dávno tvář pokryly,
tu Dámu, Tvou společnost, dobře já znám.

Pod kápí bledá tvář ve stínu skrytá,
pohled, co pálí až do morku kostí,
snažíš se hádat, co její moc skýtá,
Dáma se usmívá, Ty pukáš zlostí.

Snad jen Tvůj stín,
snad trnitá cesta,
ta Dáma je vším,
Tvou jedinou ze sta…

Snažíš se bojovat, hádáš se, křičíš,
ten pohled a úsměv dál nechceš už znát,
té nestvůře v kápi snad v hrdle se vzpříčíš,
Spasíš se, zachráníš, před Dámou… snad…

Neplakej, nezoufej, nemysli na trní,
hlídej si naději, tu Dámě nedej,
jednou zas duši Tvou paprsek oslní,
kápi znič na cáry, paprsek hledej.

Paprsek Lásky co srdce Tvé zasáhl,
hřál dokud k zbláznění nezačal pálit,
nezjistíš, zda Ďábel svého již dosáhl,
když začal Bolest Tvou za činy chválit.

Bolest, co pod kápí pohledem ničí Tě,
úsměvem studeným ve chvilce sklíčí Tě,
bij se o Paprsek, i když teď bolí,
jenom On Bolest Tvou navždycky skolí.