Odešla navždy
Odešla navždy
já věděl,co bude následovat.
Do mých očí dlouze vzhlédla a
já nemohl protestovat.
Bylo to její rozhodnutí.
Nic jiného mi nezbylo,
než jí pozorovat.
Jak se mi ztrácí před očima,
jak mému srdci uniká.
Šla po cestě.
Poprvé jsem si přál,aby byla nekonečná.
Poprvé jsem si přál zastavit čas.
Poprvé jsem si uvědomil,jak mé štěstí pomalu kráčí pryč.
Byla menčí a menčí.
Cesta už skoro v dohledu nebyla.
Ale já pořád nehybně stál a koukal.
Najednou jsem ucítil pocit prázdna,
beznaděje,
a
konce...
Zmizela.
Odešla navždy...
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Jestli Tě zajímá můj názor, tak mě to samozřejmě těší. Jak bych to napsala já..? Když prožívám ztrátu milované osoby, mám chuť poručit větru, dešti, zvrátit osud, křičet. To jsem v Tvé básni nenašla. Jestli je Tvá báseň výkřikem, tak v ní není dost křiku.
Jedině snad to přání nekonečné cesty... Ale i tak, přeješ si nekonečnou cestu místo toho, aby všechno bylo jinak. Buď jsi příliš skromná, nebo příliš odevzdaná.
14.03.2006 20:27:00 | Miléne Marguerite
Oni si klidně přicházejí a odcházejí a člověk nezmůže nic. Moc hezky, škoda, že to tak je skoro pokaždé. Pěkně napsané. Jitka
14.03.2006 19:04:00 | Jitka
Opravdu, tichý výkřik, beznaděj, odevzdanost, pokora...taky se mi to líbí. Je v tom hodně citu...teda alespoň pro mě.
14.03.2006 08:57:00 | ZZuzkAA
líbí se mi to..na me to působí jako takový tichý odevzdaný výkřik,co situaci nezmění.. je moc pěkne napsaný.. 100
13.03.2006 21:17:00 | Terry
něco podobný jsem od tebe ještě nečet, na mě to hodně zapůsobilo... je to plný pocitů (to mám rád)
James
13.03.2006 20:44:00 | James
Já nechci být krutá, ale čekala bych alespoň výkřik, nebo jiný způsob vzepření se takové ztrátě... Zatím jsem se dočkala jen tiché odevzdanosti. Kafka by se zaradoval...
13.03.2006 20:20:00 | Miléne Marguerite