Očko, smutné

Když měsíc zapadne
a slunce se objeví,
člověk už ani nemá ponětí,
co se mu zdálo.

Víčka se otevřou
a sluneční svit zahlédnou,
po světě i po nebi,
krásu a zlost objeví.

Podívají se po světě,
lidskou marnost objeví,
podívají se po nebi
a mráčky a ptáčky objeví.

Všechno co uvidí,
všechno na čem spočinou,
to lidská ruka, nebo noha,
zpustošila, zničila.

Na očku kapička,
slanná, jak moře,
smutná, jak měsíc,
pluje po obličeji a její smutno.