Já už ne...

Jiné by možná byly šťastné, že tě mají.
Já už ne,
mé oči už tě znají.
Stejně jako znám tvůj každodenní spěch,
tvé propadnutí sobě.
Kolikrát jsi něco slíbil a nedodržel...

Jené by možná byly rády, že jsou s tebou,
ale to neznají tvou touhu
vzlétnout výš a okolí nechat padnout.
Až mě z tebe ruce zebou.
Tvá povaha je dvojí
- na jedné straně toužíš po lásce
- na straně druhé pošlapeš co se dá
Tak kdo vlastně jsi?

Jiné by možna věřily všemu co povídáš,
to však neví, jak rád se posloucháš.
Že dáváš prostor jen svým myšlenkám,
ostatní tě nezajímají.
Když já vyslovím svůj názor,
rázem jsem na druhé straně řeky
a znovu jsme každý sám.

Jiné by možná těšilo, že vracíš se za tmy domů,
já už se tě neptám,
kdes celo noc byl.
Vlastně ti ani nestojím za to,
abys mě políbil.

Jiné se s tebou snad naučí žít,
já to neuměla,
asi nejsem přizpůsobivý typ.