SAMA V RÁJI UPROSTŘED NENÁVRATNA

Dívám se na tu fotografii. Už by měla mít vrásky.
Jsme na ni ještě my dva. A ještě plni lásky..
Měla jsem tě fakt ráda. Ty jsi prý mě taky měl..
Ať to bylo jakkoliv, anděl strážný na nás zapomněl.

Chránil si nás pod křídly. Jednou však zmizel beze stop..
Vstal jsi, začal odcházet a já nemohla ti říci stop.
Naše čistota, to naše pouto, jímž my jsme byli drženi..
Tak rychle bylo rozbito a my dva z nebes svrženi.

Pláču. To nesmiřitelné vědomí, že už se nemůžeš vrátit..
Vím. Lék bývá v čase, ale ten se nechce krátit.
Tak tu sedím sama. V bezcitném pekle s pocitem zranění..
Když v tom rozráží ďábly anděl, jímž jsme byli chráněni.

Dívám se zhrzeným pohledem. Co tu až teď dělá??
Kvůli němu odešel, ten, jehož ráda jsem měla.
Přiletěl ke mně s nabídkou, s nabídkou, žel bez tebe..
Že mohl by vynést mě zpátky, znovu až kamsi do nebe.

Dívám se na tu fotografii. V duchu si potají vzpomínám..
Žel jsem se s andělem vrátila, samotnou zlostí ho proklínám.
Měla jsem tě fakt ráda. Ty jsi prý mě taky měl..
No vidíš. A náš anděl mi znovu uletěl..