Troufalče...

Padáčky nahých ztroskotanců
nechals´ mi zavanout větrem do očí
a já, oslepená... padám... .
Tvář mi orámuje hříva matky Země
a tajný dech léta mne pošimrá na spáncích...
Náušnice, co vykouzlils´ mi z borůvčí...
Ztrácíš se, troufalče, v bludištích skrání
a rozsíváš kolem mne mé vlastní zlato...

Zapleť mi ze sluneční záře cop...
...pramínek vlasů, sluneční žár, stéblo trávy...
Je skutečně tak složité hledat to, v čem se topíš...?
Hedvábný poutníčku mého těla,
píšeš mi na víčka plátkem z kopretiny o vůni snů,
motýlí křídla mi vplétáš do vlasů
a šeptáš: „...uleť mi, když to dokážeš...“
a paks´ mi ústa přikoval k zemi.
...
....ach, Troufalče...